Procházka dobou ledovou
V našich nejvyšších horách můžete obdivovat kolem šedesáti rašelinišť. K těm nejznámějším patří Úpské rašeliniště. Je domovem vzácné flóry a fauny, která se dochovala z doby ledové, a mokřadem světového významu. Pramení zde Úpa a Bílé Labe a na podzim se zdejší krajina vybarví do těch nejkouzelnějších barev.
Úpské rašeliniště je největší vrchovištní rašeliniště v Krkonoších. Má rozlohu 72,8 ha a vzniklo přibližně před 5 až 6 tisíci lety mezi svahy Studniční a Luční hory a Hraničním hřbetem v nadmořské výšce 1400–1425 m. Je na modré turistické značce a vede přes něho vyvýšený chodník, který umožňuje nahlédnout do některých rašelinných jezírek. Najdete tady mnoho vzácných rostlin a živočichů, které jsou dědictvím doby ledové. Říká se jim glaciální relikty a patří sem například ostružiník moruška nebo všivec krkonošský, z hmyzí říše jsou to třeba šídlo horské nebo pavouk slíďák.
Svá hnízdiště tu má slavík modráček, potkáte tady i čečetku zimní nebo pěvušku modrou. Přes Úpské rašeliniště vede i přeshraniční naučná stezka Dědictví doby ledové. Jejím cílem je představit svým návštěvníkům krkonošskou tundru a ukázat různé jevy a útvary pocházející z doby před mnoha tisíci lety.
Okružní trasa stezky vede nejcennějšími částmi národních parků na české a polské straně. Spojuje vyhlídku do ledovcového Obřího dolu od bývalé Obří boudy, vede přes Úpské rašeliniště, Luční boudu, jámy Małeho Stawu s ledovcovým jezerem, Biały Jar, Kopu a zpět ke Slezskému domu. Vydáte-li se na 9 km dlouhou stezku, čeká vás zde devět informačních panelů a překrásná příroda majestátních Krkonoš. (V zimě formační panely chybí – jsou snímány z klimatických důvodů.)
Věděli jste že?
Rašeliniště jsou zvláštním typem mokřadů, ve kterých dochází k ukládání rašeliny nebo slatiny. Nejlépe se jim daří tam, kde je chladno a vlhko a dostatek srážek. Vznikala v plochých snížených oblastech se špatně propustným podložím, kde se hromadila voda z dešťových srážek a tajícího sněhu, což podpořilo mohutný rozvoj vlhkomilné vegetace, především mechů rašeliníků, ostřic, suchopýrů a dalších. Rašelina nebo slatina jsou vlastně odumřelé zbytky rostlin, které se v zamokřených místech s nedostatkem kyslíku špatně rozkládají a hromadí se.
