Technické památky v Krkonoších
dobrodružná štola, hornická stezka i tajuplný les
Krkonoše to je samozřejmě úchvatná příroda. Ale mezi krásnými scenériemi, vzácnými rostlinami a obdivuhodnou faunou najdeme neméně zajímavé technické památky. Jsou němými svědky toho, jak do Krkonoš přicházeli lidé za živobytím a s nadějí se pouštěli do nových profesí. Taková procházka historií při putování Krkonošemi rozhodně stojí za to a slibujeme, že vám přinese i jiný pohled na zdejší krajinu.
Osídlování území Krkonoš souvisí s těžbou dřeva a nerostných surovin, zejména drahých kovů. Později se přidala těžba uhlí a zpracování železných rud, které byly ve 12. až 16. století nejčastější obživou zdejších obyvatel. Velký rozmach zaznamenala v 16. století, kdy byla již dobře známá většina krkonošských ložisek. Veškeré důlní podnikání však bylo značně ochromeno během válečných událostí v letech 1618–1648 a obnovení hornické činnosti v 18. a 19. století na většině lokalit kromě Obřího dolu již nedosáhlo takové intenzity. Jen pro zajímavost ve vrchlabských železárnách, které se vybudovaly poblíž rudných ložisek, se vyráběl plech a kosy, v 17. století za éry císařského generála Albrechta z Valdštejna pak dokonce děla, dělové koule, muškety a další vojenský sortiment. Měděné, stříbrné a arzenikové hutě stály v Dolní Rokytnici, Rudníku, v Obřím dole nebo v Peci pod Sněžkou.
Kvůli odlesnění a nedostatku dřeva ale těžba postupně skončila. Pro krkonošské obyvatele to nebylo lehké období, ale dalo v 18. a 19. století vzniknout klasickým místním řemeslům, zejména sklářství a textilní výrobě, ale o těch si povíme někdy příště. Teď se pojďme podívat do technických památek spojených s těžbou a zpracováním kovů. Tady jsme pro vás vybrali některé z nich.
Hornický skanzen Žacléř – Důl Jan Šverma
Technická památka Důl Jan Šverma leží po pravé straně silnice ze Žacléře do Lampertic. V rozsáhlém areálu se konají komentované prohlídky a návštěvníci mají možnost vidět třeba řetízkárnu, kde horníci začínali svoji směnu. Za dobrého počasí se můžete těšit na výstup na 52 metrů vysokou těžní věř Jan, mimochodem s úchvatným panoramatickým výhledem na Krkonoše, a zamíříte i do štoly Jitřenka. Ta je dlouhá zhruba 100 metrů a je zde k vidění i nádherná uhelná sloj. Tato technická památka je otevřená celoročně, od září do června je zapotřebí prohlídku rezervovat alespoň 5 dní předem.
Hornická stezka Berghaus
Hornická naučná stezka vás provede kolem Černého dolu a má 10 zastavení s informačními tabulemi. Od jara do prvního sněhu je volně přístupná lesním terénem. Prochází okolím Černého Dolu v údolí potoka Čistá, kde se nachází mnoho pozůstatků po hornické činnosti. Své jméno dostala podle někdejší horské boudy Berghaus ležící v kopcích v místech, pod kterými vedou staré štoly. Při putování stezkou uvidíte mimo jiné i propadlinu po 80 metrů hluboké zavalené uranové šachtě, hornický náhon, skalní vrásy a ústí středověkého dolu. Informační tabule vás provedou krkonošskou těžbou – představí zpracování rud, geologické profily, mapy důlních děl i fotografie z podzemí. Začátek stezky se nachází 2,5 km nad náměstím v Černém dole, po modré turistické značce na rozcestí k Tetřevím Boudám a Cihlářce.
Historický důl Kovárna v Obřím dole
V nitru Sněžky se po staletí těžily železné, měděné a arzénové rudy. Nejrozsáhlejší důlní dílo Krkonoš – důl Kovárna z 1. poloviny 19. století – je od roku 2004 přístupné veřejnosti. Turisty zde od července do konce září provádějí albeřičtí jeskyňáři, kteří štoly v podzemí Sněžky zkoumají už od roku 1988. Prohlídka, kterou si musíte nejméně 14 dní předem rezerovat, je plná dobrodružství a jistě z ní nevyjdete úplně čistí. Pro turisty je podzemí průchodné odshora až na dno Obřího dolu, kam ústí v minulosti zavalená štola Prokop s pozůstatky důlní železnice. Dolů se leze žebřících a je zapotřebí počítat s blátem a loužemi, překračováním kolejí a výhybek. Ale návštěva stojí za to. Kromě toho, že na vlastní kůži poznáte, v jak náročných podmínkách tehdejší dělníci pracovali, se můžete těšit i na dobovou důlní techniku z 50. let minulého století, kterou tam horníci po uzavření těžby zanechali.
Bártův les
Věděli jste, že se v Krkonoších těžilo i zlato? Na české straně Krkonoš nejvíce okolo Rýchor u Svobody nad Úpou. První zmínky o těžbě se datují už do roku 1009. Zlato se zprvu rýžovalo znáplavů Sejfského a Zlatého potoka, poté se začalo dobývat i ze zlatonostných žil v blízkém okolí. Tak vzniklo množství hlubokých kutacích rýh i několik podzemních štol, které jsou v krajině patrné dodnes. Vydejte se je prozkoumat do taujuplného lesa s atmosférou zlaté horečky. Bártův les je kulturní památka v oblasti pod bývalými Sklenářovicemi, které vznikly na počátku 16. století v době dobyvatelské euforie. Dodnes jsou zde k vidění stopy nejen po zaniklé vesnici, ale i po intenzivní povrchové těžbě. Při procházce lesem najdete rýhy, odvaly i sejpy – hromady odrýžované hlušiny.
Zlatá horečka ale moc úspěchů nepřinesla. Tak například podle dochovaných informací během prvních třiceti let 17. století těžba vydala jen 2 kg a 20 dkg zlata. Legenda říká, že za to mohli horníci, kteří Svaté Barboře, která k nim přišla v převleku za žebračku a prosila o kus chleba, dali místo krajíce hrst písku. Svatá Barbora se rozzlobila, písek hodila do štol a proklela je. Pravila, že zde tak dlouho nikdo nenajde žádné zlato, jako je těch zrnek písku, která jí horníci dali. Ať tak či onak, dolování zlata zde vzhledem k malým výnosům zaniklo v roce 1772. Je úžasné, že jsou po něm v krajině pozůstatky dodnes.
